Nadační fond Arnošta Lustiga

Nadační fond Arnošta Lustiga hodlá šířit jeho odkaz

Tisková zpráva z 22. února 2021

„Smyslem života je radost z toho, že žijeme.“

Arnošt Lustig

V pátek 26. února uplyne deset let od úmrtí významného spisovatele Arnošta Lustiga. Dílo a odkaz

svědka židovské tragédie (šoa) za druhé světové války chce dál předávat a rozvíjet také Nadační fond

Arnošta Lustiga (NFAL), který vznikl loni v létě. V tomto duchu, jako první počin Nadačního fondu,

vyšla před několika dny kniha Vlny štěstí Arnošta Lustiga aneb My jsme chtěli jiný svět, která je

výborem z dosud nepublikovaných rozhovorů a rozhlasových relací uvedeného autora z let 1953–2010.

Arnošt Lustig byl jeden z nejvýznamnějších českých spisovatelů. Jeho odkaz i osobní příběh jsou mimořádné

i ve světovém kontextu. Lustig byl také scenáristou, novinářem či pedagogem. Aby se s jeho dílem celistvě,

systematicky a ve všech koutech světa pracovalo, vznikl loni jako umělecko-vzdělávací instituce Nadační

fond Arnošta Lustiga. Založily ho děti Arnošta Lustiga Eva a Josef. „Klademe si za cíl obohatit světové

kulturní dědictví a soubor vědomostí pro současné i budoucí generace o téma výzev, kterým lidé čelí tváří

tvář zlu a nespravedlnosti a možnosti volit dobro namísto zla. To pro nás znamená soustředit se jak na

zachování, šíření a zprostředkování jeho celoživotního díla a myšlenkového odkazu v Česku i v zahraničí, tak

i na rozvíjení jeho tvorby do rozmanitých uměleckých podob,“ říká k důvodům vzniku NFAL Eva Lustigová,

jeho spoluzakladatelka, předsedkyně správní rady a výkonná ředitelka. Hlavní pro Nadační fond je, aby hlas

a dílo spisovatele mohly promlouvat dál za lidštější svět.

Výzva k lepší společnosti

Lustiga jako spisovatele zajímal člověk, čeho je schopen i jak se projevuje pod tlakem, „svlečen z konvencí,

které mu propůjčují masky“. Nakonec to, jak v životě čelíme obtížným situacím, poukazuje na to, kým jsme,

jak tvrdil i rakouský neurolog a psychiatr Viktor Frankl. A naše lidství, zvlášť v době pandemie a nejistoty, je

zase na mušce. Nadační fond tak bude pokračovat v tom, co Lustig započal, považoval za podstatné a co

nikdy nemohl dokončit. Sám totiž říkal, že „jsme zvířata, která se denně polidšťují. Tu lidskost můžeme

ztratit během několika vteřin. To ukázaly koncentrační tábory“. Nadační fond chce promlouvat hlasem

umění, jehož cílem je člověka zcivilizovat. Slovy Arnošta Lustiga: „Aspoň o kousek, o milimetr denně.“

Umění v různých podobách bude NFAL ve spolupráci s rozličnými institucemi také zpracovávat do vzdělávacích

projektů pro mládež i veřejnost. „Průběžně budeme bilancovat, jestli a jak se nám daří zasazovat se za

spravedlivější společnost. V souladu s morálními, humanistickými zásadami, ze kterých vycházíme,“ dodává

Lustigová. Nadační fond je postaven na čtyřech pilířích. Prvním z nich je literární odkaz, druhým filmový

odkaz, třetím rozvíjení tvořivosti a v neposlední řadě vzdělávání. Mezi strategické projekty, které Nadační

fond aktuálně chystá, patří příprava vzdělávací činnosti – muzejních výstav, včetně letošních Libeňských

návratů nebo brožury pro studenty publicistiky a žurnalistiky, kteří se tak budou moci učit novinářské žánry

pomocí tvorby Arnošta Lustiga. „Těšíme se také na práci s literárním odkazem, jako například pražskou

premiéru mimořádné Lustigovy básně Kantáta v podobě hudebně-lyrického pásma s předními herci jako Jiří

Lábus, Vilma Cibulková nebo Vilém Udatný. Chystají se i překlady nebo první ilustrovaný životopisný román

Arnošta Lustiga pro mladší i starší čtenáře v rukou Markéty Pilátové,“ přidává Lustigová. Na obzoru se

rýsuje několik kulturních akcí pro veřejnost, včetně diskuzního večera v Židovském muzeu v Praze,

spolupráce s festivaly Muzika Judaika, Pardubické hudební jaro či Meeting Brno. Připravují se také webové

stránky.

V prvních měsících své existence uspořádali odborníci z NFAL čtyři fokusové skupiny v Praze a v Brně s cílem

seznámit se s pohledy zástupců cílových skupin na vznik a náplň Nadačního fondu. „Také intenzivně pracujeme

s odborníky z různých oblastí a hledáme stážisty na podporu projektů. Některá setkání, především v cizině,

nám komplikuje celosvětová pandemie koronaviru, a tak řešíme hodně věcí on-line. Rádi bychom se propojili

s dalšími vzdělávacími a paměťovými institucemi doma a v zahraničí, ale i filantropickými zástupci, kteří

sledují podobné cíle. Rozvoj demokratických hodnot a tolerance, empatie, kritického myšlení, duševní

odolnosti, spolu s historickou pamětí a úctou k lidství, k životu a k pravdě,“ líčí Lustigová.

Dalšími cíly NFAL je oslovovat nakladatele, filmové a divadelní producenty, vzdělávací instituce, knihovny,

festivaly a zástupce lidskoprávních organizací, ale také čtenáře, diváky, učitele i žáky, kterým může Arnošt

Lustig jakožto humanista a pedagog předávat prostřednictvím svého díla zkušenosti. „A vyzývat je, aby s

jeho myšlenkami polemizovali. Diskutovali o možnosti změny člověka k lepšímu, o možnosti dávat

společnosti víc než brát a dál tak předávali a chránili hodnoty demokracie a lidskosti,“ doplňuje Lustigová.

Vlny štěstí nabízejí nevydané skvosty

Desetileté výročí od úmrtí Arnošta Lustiga připomíná v těchto dnech nová kniha z nakladatelství Universum,

kterou editovala Eva Lustigová ze záznamů poskytnutých Českým rozhlasem. Jedná se o dosud

nepublikované rozhlasové příspěvky Lustiga a rozhovory s ním za více než půl století. Publikace mapuje

jeho novinářské i literární začátky, vztah k pražskému jaru, emigraci a návrat po sametové revoluci, ale

stejně tak jeho názory na výuku literatury a filmu a na jeho vlastní literární tvorbu. Arnošt Lustig se zde

čtenáři přibližuje nejen svými slovy a dílem, nýbrž i tvorbou svých přátel, kteří ho knihou doprovázejí. Jsou

to například Jiří Anderle, Pavel Kohout, Karel Hvížďala nebo Karel Vágner. Nadační fond chystá scénická

čtení z této knihy i vzdělávací akce.

Kdo byl Arnošt Lustig (21. 12. 1926 – 26. 2. 2011)

Prozaik, scenárista, novinář a pedagog židovského původu. Třikrát byl odsouzený k smrti nacisty, jednou

odsouzený k nepodmíněnému trestu odnětí svobody československými komunisty, zakázaný autor v rodné

zemi na déle než dvacet let. Jako přeživší židovské tragédie (šoa) – nebo snad právě kvůli tomu – měl rád lidi

a věřil v život, ve spravedlnost, kamarádství, odvahu a lidskou důstojnost. Podstatnou část své tvorby

věnoval právě šoa. Přiměla ho k tomu zkušenost z koncentračních táborů Terezín, Osvětim-Birkenau a

Buchenwald. V dubnu 1945 se mu podařilo utéct z transportu smrti a v květnu se účastnil Pražského

povstání. Po válce mu líčené hrůzy mladého kluka z koncentračních táborů nikdo nevěřil, tak se rozhodl psát.

Nejdříve byl novinář, pracoval pro Československý rozhlas nebo Mladý svět a přispíval i do jiných periodik.

Jméno spisovatele Arnošta Lustiga se postupně dostalo do celého světa. V šedesátých letech minulého století

patřil k nejprodávanějším autorům v Československu. Psal i filmové scénáře ke svým knihám a stál u zrodu

nové vlny. Filmy natočené podle jeho předloh a scénářů obdržely mnoho prestižních mezinárodních trofejí

na festivalech v Locarnu, Benátkách, Pesaru, Monte Carlu, Mannheimu nebo San Sebastianu. Jde například o

poklady československé kinematografie, jako je film Démanty noci v režii Jana Němce, uvedený v roce 2018

na festivalu v Cannes v sekci Cannes Classics v digitalizované verzi, či Dita Saxová, kterou natočil Antonín

Moskalyk.

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a emigraci byl přes dvacet let ve své vlasti zakázaným

autorem, odsouzeným za opuštění republiky k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Zkoušel žít v Izraeli,

poté v Jugoslávii, nakonec se však usadil ve Spojených státech, kde psal a působil jako profesor literatury,

tvůrčího psaní, scenáristiky a filmu na The American University ve Washingtonu, D.C. Dostalo se mu také

cti číst vlastní tvorbu v Bílém domě i v Kongresu. Po sametové revoluci se s radostí vrátil do Prahy, nejen

jako autor neustále tvořící, ale i jako šéfredaktor časopisu Playboy, profesor tvůrčího psaní, čestný předseda

Společnosti Franze Kafky a společnosti Česká hlava. Avšak žil a pracoval střídavě ve Washingtonu, D.C., a v

Praze. Doma postupně publikoval třiadvacet beletristických knih a mnoho knih esejů či filozofických úvah.

Lustig byl nominován na nejprestižnější světové literární ceny – Nobelovu, Pulitzerovu a Man Booker

International za dlouhodobý přínos světové literatuře v angličtině. Obdržel i Cenu Franze Kafky, ocenění za

celoživotní dílo a přínos Americké akademie umění a věd, Cenu Emmy v kategorii News and Documentary

Outstanding Individual Achievement (za dokumentární film Precious Legacy), The National Jewish Book

Award, Publishers Weekly, B’nai B’rith Award. V jeho vlasti mu byla udělena nejvýznamnější česká a

československá ocenění.

Kontaktní údaje:

Eva Lustigová

lustigova@lustigfoundation.cz