Entanglement

EVELINE CANTIENI svými náměty a velmi odlišnými pracovními materiály zaplétá diváka do jeho vlastních protikladů. Velmi často tak činí s jemným humorem. Důležitým zdrojem inspirace je pro Eveline Cantieni její vlastní minulost. Často čerpá z rodinné historie, která se odehrála v rámci Švýcarska, ale i za jeho hranicemi a to právě v bývalém Československu. Eveline Cantieni redukuje sdělení na černou a bílou, jako černobílá fotografie, jednou perfektně zaostření, jindy rozpadající se v jednotlivých pixlech. Tato subtilní práce s detailem, kresba uhlem na papíru, či vyšívaný obraz se mění v krajku jejího života.

Hlavním vyjadřovacím prostředkem GABRIELY PUSTKOVÉ je práce s tkaninou. Snaží se tkát, jako malovat či kreslit a jejím záměrem je vytvořit gobelín se svým vlastním autentickým rukopisem. Jde jí o spontání vyjádření, o upřímné niterné sdělení, které u tkaní gobelínu prožívá a vzápětí do něj otiskuje. Její inspirací jsou často pouhé momenty, kdy pohyb a barvy jsou úmyslně zredukovány na škálu béžovo-šedých barev, aby zesilovaly intenzitu obrazu v její jemnosti a rozevlátosti. Zastavení se v čase, splétání nitek a prožitek z něj, trvá i celé měsíce než se dílo stane harmonickým celkem. 

Obrazy ze série "Údolí stínů" od KATERINY SEDY vytvářejí stíny a světlo na klidném pozadí utápějící se v modři, typické pro cyanotipii. Vrcholky stromů, které propouštějí světlo mezi svými listy, skládají vzor, který se pohybuje s větrem. Městská veduta se pojí v této hře stínů s přírodou a vytváří iluzivni obrazy. Cyanotipie, se kterou je pracováno, je technika, využívající citlivých látek, které pomocí světla a stínu vytvoří obraz na zcitlivělém papíru. Katerina Sedy však tuto techniku využívá pouze k získání kobaltově modré barvy, jako pozadí pro obraz, který je následně vtlačen do papíru. Jednotlivé reliéfy do sebe zapadají a vytvářejí s pomocí světla a stínu iluzivní obraz skutečnosti.