(*1941) novinář, spisovatel a esejista. Studoval strojařinu a později politické vědy a němčinu a německou literaturu. V šedesátých letech pracoval v Mladém světě, po normalizaci v nakladatelství Albatros, od roku 1978 do roku 1990 v exilu v SRN, kde spolupracoval s RFE, Deutschlandfunkem, BBC a psal rozhlasové hry. Od roku 1990 šéfreportérem a předsedou představenstva společnosti MAFRA, která vydává MF Dnes, v letech 1994 - 1999 spoluzakladatel a spoluvydavatel newsmagazínu Týden. Nyní ve svobodném povolání.
Vydal více než třicet knih rozhovorů, mimo jiné s Václavem Havlem, Václavem Bělohradským, Karolem Sidonem, Karlem Schwarzenbergem, Jacquesem Rupnikem, Evou Jiřičnou, Jiřím Přibáněm, pět próz m.j. Fialoví ježci, Raroh, Nevěry, přes dvacet rozhlasových her, m.j. Vzkaz, Rekonstrukce začínajícího básníka, Snídaně na střeše,  a pět knih o médiích: Moc a nemoc médií, Jak myslet média, Restaurování slov, Interviewer aneb restaurování kontextů a Mardatu, vzpoury v žurnalistice a knihu esejí Pokusy. V květnu 2015 vyšel výbor jeho fejetonů pod názvem Osmý den týdne a v roce 2017 pokračování vzpomínkových textů Dobře mrtvý dědeček a v roce 2019 Exilový orloj. V roce 2017 ještě vyšla kniha Vlčice: rozhovor s Magdou Vášáryovou a Ivou Brožovou. V loňském roce Hledání dějin, rozhovor s Jiřím Přibáněm, který měl do konce roku tři vydání a Sezóny srdce Josefa Topola, Collage in adagio. K osmdesátinám vyšla v Euromédiích Věta jako povolání/ Nezapomínky a letos vydává Karlova univerzita jeho knihu Chvění je naděje, Zápisky od března 2021 do začátku války v únoru 2022.

Vyrostla na třech kontinentech, dlouhodobě pracovala pro Světovou zdravotnickou organizaci v Ženevě v managementu projektů k prevenci AIDS, zdraví mládeže a žen, angažovala se v politice lidských zdrojů, rovnosti pracovních příležitostí a podmínek pro mentálně a tělesně postižené i v gendrové problematice (1991–2018). 

Od roku 2003 se věnuje také oblasti kultury a umění jako režisérka, scenáristka, producentka, kurátorka, propagátorka i spisovatelka. V roce 2020 spoluzaložila Nadační fond Arnošta Lustiga, který vede jako výkonná ředitelka a jehož správní radě předsedá. Vizí této umělecky orientované instituce je co nejširší podpora humanismu, a to prostřednictvím vzdělávání, rozvíjení tvořivosti a šíření uměleckého odkazu a humanistických hodnot Arnošta Lustiga, jednoho z nejvýraznějších českých spisovatelů.

se narodil roku 1968 v Řezně.  Na tamější univerzitě vystudoval historii a politické vědy se zaměřením na německou zahraniční politiku a diktatury. V roce 1998 zakončil po studijních pobytech v Praze a Berlíně doktorát, jeho disertace vyšla roku 2004 v nakladatelství Oldenburg pod názvem „Brüderlich entzweit? Die Beziehungen zwischen der DDR und der ČSSR von 1961–1968“ [Bratrsky rozkmotřeni? Vztahy mezi NDR a ČSSR v letech 1961–1968]. Od roku 1999 do roku 2002 byl odborným referentem pro kulturu a publikace na Sekretariátu Česko-německého fondu budoucnosti v Praze. Od dubna 2002 je kulturním referentem pro české země ve Spolku Adalberta Stiftera.

Od roku 2013 do roku 2020 byl Wolfgang Schwarz členem Rady Česko-německého diskusního fóra.