Blatný - taneční divadlo

přidáno: 17. 1. 2020 4:18, autor: Alena Pajasová   [ Aktualizováno 30. 1. 2020 0:50 uživatelem Český Klub Zürich ]
Středa 4. března 2020
20:00h 
sphères 
Hardturmstrasse 66, 8005 Zürich 

Nadžánrový projekt divadla, hudby a tance jako pocta českému básníkovi Ivanu Blatnému (1919-1990).

ProART Company (CZ)
Tančí: Martin Dvořák
Slovo: Johannes Hoffmann
Kompozice: František Chaloupka
Klavír: Kostiantyn Tyshko & Žaneta Vítová
Kostýmy: Jindra Rychlá

Organizuje Český Klub Zürich ve spolupráci se sphères za podpory velvyslanectví ČR v Bernu a Ministerstva zahraničních věcí ČR.

Vstupné dobrovolné: Kollekte 





Ivan BLATNÝ
* 21. 12. 1919, Brno 
† 5. 8. 1990, Colchester (Velká Británie) 
 
Básník Ivan Blatný se narodil a vystudoval v Brně. Roku 1948 byl Syndikátem čs. spisovatelů spolu s Jiřím Kolářem a Arnoštem Vaněčkem vyslán do Velké Británie, kde požádal o politický azyl. Brzy u něho propukla duševní choroba (1948 poprvé hospitalizován v Londýně a Essexu). Až do své smrti intenzivně tvořil, a ačkoli byly některé rukopisy zničeny, zachovalo se několik set tisíc veršů, z nichž byly posléze pořádány editorské sbírky. V letech 1951–1954 spolupracoval s rozhlasovými stanicemi BBC a Rádio Svobodná Evropa. Od roku 1954 byl znovu hospitalizován v Claybury Psychiatric Hospital v Essexu, v roce 1963 byl přeložen do House of Hope v Ipswichi, v roce 1977 do St.Clement’s Hospital v Ipswichi a od roku 1985 až do smrti žil v Clacton-on-Sea (Suffolk).
Byl členem Skupiny 42. V mládí velmi úspěšně publikoval v řadě časopisů a novin. V roce 1981 časopis Stern uveřejnil článek Jürgena Serkeho Útěk do blázince, který k Blatnému připoutal pozornost médií řady evropských zemí (britská televize BBC a norská VB o něm roku 1982 odvysílaly dokumentární filmy). Po dobu pobytu v exilu doma prakticky nepublikoval. Blatného život a dílo se staly tématem románu Martina Reinera Básník: Román o Ivanu Blatném (2014).
Poezie prvních dvou Blatného sbírek má charakter impresivní lyriky toužící zachytit prchavé kouzlo okamžiku a odhalovat krásu všednosti. Jeho verše, vycházející z apollinairovské linie moderní české poezie (Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert), mají sugestivní melodičnost, která zvýrazňuje jejich melancholické ladění. Řada Blatného básní je lokalizována do rodného Brna, jehož atmosféru i scenerie nepřestával obdivovat.

Netradiční multižánrový projekt Martina Dvořáka si nedává za cíl pouze interpretovat život a dílo Ivana Blatného, ale naopak na ně reagovat a iniciovat dnešní umělce k další tvorbě. Projekt měl premiéru v roce 2015 v brněnské Vile Tugendhat, jež vznikala v době Blatného dětství a pamatuje obrazně i doslovně vrcholy jeho mladistvých úspěchů.
Představení má několik částí, které chronologicky nepopisují život básníka, ale spíše vytvářejí nové umělecké výpovědi k tomuto tématu. Jde o nový inscenační přístup s cílem multižánrovosti a uměleckého dialogu. Snahou je pokusit se aplikovat tvůrčí postupy jednotlivých uměleckých odvětví (divadlo, tanec, hudba, kompozice) do odlišné žánrové sféry. Navzájem poznávat a inspirovat. 

Představení bylo uvedeno ve více než dvaceti reprízách v Brně, Praze, v Rakousku, Německu, Anglii či Jižní Korei.

Z recenzí k představení:
"Říkal jsem si, jaká škoda toho, že už nejde se s Ivanem Blatným setkat. S jeho vnitřním světem ze kterého vyvěrala poezie. Zoufalství z vyvržení v příkrém pnutí s pokorným přijetím své situace ... Mýlil jsem se. V této performanci jsem se s ním setkal. Děkuji vám tvůrci a protagonisté." Radovan Voříšek

"Der tschechische Choreograf und Tänzer Martin Dvorak beschloss mit seinem fulminanten Solo „Blatny“ diesen Dreierblock im kleinen Saal. Die leidvolle Geschichte des tschechoslowakischen regimekritischen Schriftstellers Ivan Blatný, der 1948 von einem London-Besuch nicht mehr in seine Heimat zurückkehren durfte und in der Folge mit finanziellen und psychischen Problemen kämpfte, brachte Martin Dvorak zu brüchigen elektronischen und elegischen klassischen Klängen mit tänzerischer Meisterschaft, beeindruckender Reife und tief berührend auf die Bühne." Rando Hannemann 

"...In seinem Solo widmet sich Martin Dvořák den Dichter und dessen Werk. Lyrisch und wild, verzweifelt und konzentriert, der biegsame Körper drückt alle Schichten der Gefühle aus und erinnert in angedeuteten Arabesken, Pliés und kleinen Jetés auch daran, dass er seine Ballettausbildung noch nicht vergessen hat..." Tanzschrifft.at


Comments